Voyen Koreis

Administrátor těchto stránek:
Voyen Koreis


Napište mi zde




AUTOROVY
ČESKÉ STRÁNKY

 Můj bíbr - autobiografie 

AUTHOR'S
ENGLISH PAGES







KABALA





 



\

KABALA





 


 



MALCHUT, POSLEDNÍ ZE SEFIROTŮ


Malchut znamená v hebrejštině Království. Je to všechno co kolem sebe vidíme a to nejen samotnou Zemi a vše co na ní roste, žije, existuje. K Malchutu patří vše z čeho platíme daně, vše co je hmotné, na co si můžeme sáhnout. Nejen ovšem to, patří sem také to na co daňový úřad zatím ještě nedosáhne — celý viditelný vesmír, zejména potom sluneční soustava. Slunce, planety, hvězdy, to k čemu dohlédnou naše dalekohledy. Toto je místo kde energie která, způsobem kterému nikdy zcela neporozumíme, původně vzešla od Stvořitele a která zde získává svůj konečný tvar, definitivní způsob vyjádření. To ovšem platí pro tuto emanaci, pro tuto existenci. Kabala je praktická a nezabývá se proto příliš metafyzikou tohoto druhu; soustřeďuje se spíše na jedinou manifestaci Stvořitele, tu kterou právě prožíváme. V tomto směru jde theosofie dále. Její doktrína planetárních řetězců a manifestačních cyklů, kde cyklus manifestace, tzv. manvantara, je vystřídán obdobím bez manifestace, kterému se říká pralaya, v němž veškerá stvořitelská činnost ustává a vše se stáhne do jediného bodu, je dosti složitá. H. P. Blavatská ve své Tajné doktríně i A. P. Sinnett v Esoterickém Buddhismu, společně s dalšími theosofickými autory, se shodují na tom, že v tomto cyklu involuce do hmotné existence planetární řetězce i planetární cykly již v minulosti dosáhly nejnižšího dosažitelného bodu. Můžeme tedy držet hlavu vzhůru.

Následující výňatek přepisuji poněkud volněji z knihy Fundamentals of the Esoteric Philosophy (Základy esoterické filozofie) od G. De Puruckera:

podle doktríny týkající se našeho planetárního řetězce zde máme sedm kol, což znamená, že cyklus života či vlna života začíná svůj kurs evoluce na glóbu A (globus theosofů je v zásadě totéž jako sefira kabalistů, i když systém je trochu jiný, jak uvidíme), odkud se přesune na glóbus B, glóbus C a glóbus D, jímž je naše Země. Z tohoto nejnižšího bodu se začíná vzestupná křivka, přes E, F, až ke glóbu G. Toto je jeden planetární cyklus. Následuje planetární nirvána, po níž dochází k dalšímu kolu, ve stejném pořadí, ale na „vyšším“ stupni evoluce než bylo předchozí kolo. Mějte přitom na zřeteli, že toto je jedno kolo planetárního řetězce. Každý jednotlivý globus navíc také prochází sedmi koly, během každého z nichž vlna života projde sedmi vývojovými fázemi. Po každém z těchto kol, mezi glóbem G a glóbem A jímž se začne příští kolo, zde máme nirvánu. Po velkém cyklu sestávajícím se z 49 glóbů přichází již zmíněná pralaya, což je nirvána vyššího řádu, dalo by se říci.

Jak dlouho trvá každá manvantara a pralaya? Předpokládá se, že oba tyto eóny jsou stejného trvání (musí zde přece být rovnováha), kolik ale našich roků trvají nemáme potuchy. Gautama Buddha, který hovoří o tzv. maha-kalpě, což je ten nejdelší eón buddhismus uznává a což je zřejmě podobné ne-li přímo totéž jako manvantara, používá analogií vedoucích k závěru, že se zde jedná o trilióny let. Vzhledem k tomu, že čas v jiných rovinách existence se chová jinak než jak jsme z našeho rozhledu zvyklí jej chápat, je to stejně nepodstatné.

Podstatné zde je to, že poté kdy se skončí pralaya, vše se podle theosofů znovu opakuje, ovšem na jiné, vyšší úrovni. Názorně si to můžeme vysvětlit tak, že veškeré tzv. přírodní říše náležející k vlně života se posunou o jeden stupeň výše — z toho co se předtím nacházelo na poli vědomí náležejícího minerálům se v příštím velikém cyklu, sestávajícím se ze 49 glóbů, stanou se nyní rostliny, to co dříve bylo rostlinami přejde do říše zvířat, ze zvířat se stanou lidé a z lidí ... kdoví? Podle některých z nás budou andělé, podle jiných ti ale patří k jiné, paralelní evoluci. V každém případě se posuneme někam výše. Tedy ti z nás, kteří jsme splnili předpoklady k tomu abychom mohli přejít v příštím evolučním cyklu na to, co má následovat, mám-li se vyjádřit s opatrností, která je zde myslím na místě. Blavatská zejména totiž hovoří také o tzv. laggards neboli opozdilcích, kteří se nacházejí v každé z těchto čtyř říší a kteří dopadnou podobně jako někteří ze školáků na něž si každý z nás pamatujeme (spíše než na ty dobré, chytré a poslušné). Propadnou a musejí třídu opakovat...



V Tajné doktríně Blavatské i v jiných dílech pozdějších theosofů, je tohle všechno podáno mnohem podrobněji (a mám navíc v úmyslu se tímto ještě zabývat na svých stránkách o theosofii), takže nemá význam se dále o těchto teoriích zde rozšiřovat. Nám zatím stačí, že tyto dvě doktríny, kabalistická a theosofická, se v zásadě velice podobají tam kde se dají porovnávat, to jest když se zabývají stejnou vývojovou fází, která u jedněch dosahuje nejnižšího bodu v Malchutu a u těch druhých v glóbu D. Na diagramu, který vidíme nahoře, jsou také jasně vymezeny čtyři kabalistické světy obsahující sedm glóbů neboli sedm sefirotů. Tři horní sefiroty jsou zde nahrazeny trojúhelníkem, který tvoří u theosofů tři nejvyšší principy Atma, Buddhi a Manas. Od glóbu D, Malchutu, jediná cesta vede vzhůru a je na nás tvořivou energii opět pozvednout směrem k horním sefirotům na Stromě života. Malchut je sice tou nejnižší sefirou, přesto je ale odrazem obrazu Stvořitele, přesně podle rčení hermetiků „jak nahoře tak i dole.“

Ať už se nacházíme na glóbu D, v Malchutu, či v materialistickém světě Hebrejců, buddhistů, křesťanů, muslimů či marxistů, je tomu tak stejně pro všechny z nás. Nic tu není zadarmo, pro všechno se musí pracovat, na vše si musíme vydělávat „v potu tváře.“ V těch ostatních fázích vše se děje tak nějak trochu automaticky, protože Stvořitel projednou vydal svůj modrotisk a vše se podle něho řídí. Na této rovině existence jsme v oblasti Assiah, kde musíme věci pro sebe sami objevovat, pídit se za každým svým cílem i cílečkem a přitom se brodit bahnem jímž jsou restrikce, které nám diktuje Cim-cum a které jsou zde zejména silné a omezující. Když nějakým způsobem se nám podaří si získat jmění, můžeme se skoro vsadit, že za tím se skrývá něco negativního, něco co nás nějak uzemní. Spadne-li nám něco náhle do klína, instinktivně proto hledíme kolem sebe, místo toho abychom se radovali z toho, že se nám dostalo odměny za dobře vykonanou práci.

Příroda se svými zákony je pro nás reálná jen potud, kam až ji dokáže sledovat naše objevitelská mysl. Takováto objevná cesta se sice může započít kdekoliv, dříve či později se ale dosáhne stádia, kdy je nutno vybrat si mezi dvěma možnými způsoby bádání, vědou nebo uměním, analýzou nebo syntézou. Opravdového badatele neuspokojí přitom ani jeden z těchto způsobů, touží stále jen po něčem vyšším, po něčem co nedokáže popsat, co pouze nejasně pociťuje. Všechny těžce vydobyté úspěchy, všechny tituly a diplomy, které až doposud posbíral, veškeré bohatství světa, to vše se mu jeví docela jinak, ve světle nově poznané pravdy. Toho všeho totiž mohl, a možná snadněji, dosáhnout i nečestnými, třeba i zločinnými způsoby a v jistých kruzích by přitom byl stejně uznáván nebo dokonce veleben. Takovéto poznání by ovšem nemělo vést k zavržení tohoto světa, pouze ke změně našeho náhledu. Je to svět dočasný, konečný, omezený a omezující, přechodný a iluzorní, přitom tom ale zůstává naším současným domovem.

Mezi posledními dvěma světy, jimiž jsou Jecira, rovněž známý jako astrální svět a Asiah, naším světem k němuž náleží Malchut, se nachází zóna (nebo podle jiných záclona), které se hebrejsky říká Mesech. Viděno z našeho hlediska, ta dělí náš svět reality od světa snů. Mesech se dá na jednu stranu ovládnout vůlí, má ale také svoji stinnou stránku. Tou jsou negativně naladěné kůry či slupky, které známe ze stati o Klifotu a které jsou kdykoliv schopny pokazit či úplně znemožnit naplnění našich snů. Tak se můžeme pro něco zapálit a po nějaký čas planout nadšením, když tu si náhle řekneme: „ne, tohle nedokážu!“ nebo „vždyť tohle nikdy nikdo ještě nedokázal.“ Odkud tohle přišlo? Náš původně pozitivní přístup k věci se působením kůr jaksi rozmělnil a my jsme byli jimi zatlačeni do jistého druhu letargie, čímž se většinou uskutečnění našich snů znemožní. Něco takového mohou někdy také způsobit lidé kolem nás, ale nejčastěji to pochází od nás. Jistě, můžeme z našeho neúspěchu vinit kůry, které sem prosákly ze světa Klifotu, koneckonců ale jsme si to zavinili sami a to tím, že jsme se nechali takto ovlivnit. Na jiném místě se zabývám tím, jakou sílu mají pozitivní myšlenky a to zde platí dvojnásob. Je nutno si uvědomit, že tento druh negativnosti je prostě v těchto oblastech doma a že pro zmíněné kůry je jaksi otázkou cti se zasloužit o to, že cokoliv, ať už je to grandiózní plán na nové obchodní středisko v převratném architektonickém stylu, či počítačový program, se neuskuteční. Je ale dobré také vědět, že přes to vše právě zmíněné, je opravdu jen na nás, zda to co jsme si vysnili dokážeme dovést k úspěšnému konci. Pozitivní myšlenky, nad nimiž kontrolu máme, pokud jsou dostatečně silné a správně nasměrované, mají vždy převahu nad čímkoliv s čím mohou kůry přijít. Ty nám mohou věci znesnadnit, pokud my ale nepovolíme, zvítězit a plány nám zcela překazit nedokáží. Pro člověka, který se nachází na duchovní cestě, je toto zvlášť důležité si uvědomovat, protože výše popsané vlivy způsobující kolísající odhodlání se v jistých místech nevyhnutelně dostaví a musejí být překonány.

Tomuto způsobu negativního myšlení, tomu co nás táhne směrem k černé díře v níž už zmizely nespočetné dobré či přímo geniální myšlenky a nápady, lze tedy čelit. Jak toho dosáhneme? Nejspolehlivěji tím, že přeměníme sobeckou touhu v nás po tom něco tím získat (peníze, slávu, obdiv našich bližních) v přání být obecně prospěšným, v odhodlání se o výsledky našeho snažení dělit s ostatními lidmi. Když tohle si řekneme, kůry odtáhnou se svěšenými ocasy a cesta se před námi otevírá. Musíme to ale myslet opravdu vážně, něco jen předstírat a myslet si že to zafunguje, prostě nestačí. Záclona Mesech se jen tak snadno oklamat nedá.

Někteří lidé prožijí celé své životy v jakémsi limbu. Vzpomínám si jak když jsem se začátkem 70.let chystal přesídlit do Austrálie, potřeboval jsem peníze a našel jsem si tedy na několik měsíců práci v jedné továrně na elektrické spotřebiče v Londýně, která měla českého majitele. Následkem toho zde pracovalo více českých emigrantů, těch poválečných i čerstvě příchozích. Pár z těch starších bylo ve stejné dílně se mnou, takže během polední přestávky jsme chodili do nedaleké hospůdky na pivo. Tedy oni každý den, já tak jednou, dvakrát týdně. Když byla náhodou středa, jeden z nich se nikdy neopomenul zmínit, že se právě „převalila půlka týdne.“ Jeho život se sestával pouze z cesty do práce, tam 4 hodin práce na jakémsi soustruhu, z poledního hodinového pití piva, dalších 4 hodin na soustruhu, cesty domů. Bydlel přitom sám v jednom pokoji pronajímaném v čs. klubu ve West Hampsteadu, kde trávil večery a víkendy, pochopitelně v restauraci pitím piva. Tak to dělal už víc než dvacet let...

Jiní lidé neustále sní o tom, že vyhrají peníze v loterii, na koních či podobně a potom že pojedou na Hawaii nebo do Disneyland. Za tím vším se nachází nenaplněná touha po tom být příjemcem a ne tím, kdo daruje nebo se aspoň o věci dělí. Podstatný krok dopředu, směrem od takovéto neosvícené existence udělají ovšem už ti lidé, kteří založí rodinu, o kterou se potom starají. Proto také každá společnost zaměřená na studium esoterických věd staví rodinu na první místo. Vědomí přináležitosti k národu je dalším stupněm vedoucím ke skutečné filantropii, která jediná nás může osvobodit od pout, jimiž nás poutá k sobě Malchut, Assiah. Země je jako jedno obrovské bojiště, kde se neustále střetávají síly pozitivní s negativními a je jen na nás na kterou stranu se přidáme. Když se nám nedaří, pozitivní způsob myšlení nám pomůže situaci obrátit — obrátit v náš prospěch? Tak se to přece říká. Jenže, víme přece už že tohle neplatí... Nezapomeňme, že naplnění našich přání předchází touze a že následky jsou již zahrnuty v příčinách. Kdysi dávno naše duše zažila stav dokonalosti, který je absolutní Jednotou, i když naše vědomá mysl si to nepamatuje. Něco z toho ale zůstalo v naší krvi i v našich kostech.



©Voyen Koreis 2016 All rights reserved - Veškerá práva vyhrazena




Start of StatCounter Code for Default Guide