PÍSMENO JOD



Voyen Koreis

Administrátor těchto stránek:
Voyen Koreis


Napište mi zde




AUTOROVY
ČESKÉ STRÁNKY

 Můj bíbr - autobiografie 

AUTHOR'S
ENGLISH PAGES







KABALA





 



\

KABALA





 



Písmeno Jod


Jod, což je nejmenší písmeno hebrejské abecedy, představuje duchovno, to vše co se nachází za hranicemi hmotného světa. Kromě toho hraje také důležitou roli v dramatu Stvoření. Jod (toto slovo je jasně příbuzné řeckému jota, iota) je pouhé malé smítko, ďubka, tečka, bod... Můžeme si ale představovat, že v tomto nepatrném bodě se soustřeďuje veškerá potenciální síla, která až k tomu nastane ten pravý okamžik, vyústí ve „Veliký třesk“, což je jen trochu jiný výraz pro Stvoření.


Písmeno Jod, pokud je vyslovíme, se v hebrejštině píše takto:


 

zprava doleva Jod, Vav, Dalet (Vav v hebrejštině často nahrazuje samohlásku, v tomto případě „a“). Slovo JOD znamená paži či ruku, vlastně tedy ruku Stvořitele. Veliký třesk, který se v písmeni Jod skrývá, nastane (ovšem symbolicky), když toto písmeno vyslovíme a napíšeme. Napravo máme samotný Jod neboli bod, v němž již něco začíná klíčit. Jakoby zde byla kapička vody, koncentrované energie, která se právě chystá spadnout (nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch). K tomu pádu dochází když se dostaneme k druhému písmenu, Vav, které skutečně vyhlíží jako prodloužení původního jodu, jakoby kapka energie sklouzla dolů do propasti. V třetím písmeni Dalet, které také bývá nazýváno dveřmi či bránou, spodní část, která je opět Vav, se pohybuje horizontálně doleva. Chápáno metafyzicky, vyslovíme-li písmeno JOD, v tomto slově se skrývá celé schéma Stvoření. Písmeno Jod je krásného elegantního stylu, což je činí přitažlivým zejména pro umělce. Na Jod můžeme přitom také nahlížet tak, že se sestává ze tří částí — hrotu nahoře mířícího směrem ke Stvořiteli, hrotu dole, mířícího k zemi a střední části, která vše spojuje v celek.



   

Chceme-li umístit Jod v našem schématu na Strom života, potom toto písmeno patří k sefiře Chochma, tedy té první „funkční“ ze sefirotů, představující moudrost. Podle kabaly, písmena abecedy byla součástí celého procesu Stvoření, jinými slovy to znamená, že jazyk se vyvíjí současně s tím, jak pokračuje involuce ducha do hmotné manifestace. To je také patrné v některých z klíčových slov a výrazů, které nacházíme ve Starém zákoně. Příkladem může být prohlášení:

Jehi-or vajehi-or

Budiž světlo a bylo světlo.




   

Při této příležitosti chci připomenout, že všechna hebrejské písmena mají v sobě písmeno Jod, aspoň v nějakém náznaku, obvykle jako malou ozdobu v horní části. Zmínil jsem se již o písmeni Vav:


které je jakýmsi prodloužením původního Jodu, ale také písmena Alef, Ain, Tsadi, Zain a další, mají velice prominentní Jod, přičemž písmeno Šin se skládá dokonce ze tří Jodů s nožičkami:


Hned v prvním verši knihy Genesis máme potom slovo šamaim:


které se běžně překládá jako “nebe“, které ale pro toho kdo zná i jen základy kabaly není ničím jiným než grafickým schématem znázorňujícím působení živlu ohně na živel vody. Funguje to ale i zvukově a sluchově. Představíme-li si oheň a zvuk jaký tento živel vydává, nemůže nás napadnout asi nic jiného než „ššššššššš“, což je Šin, první písmeno vpravo, které navíc vypadá jako abstraktně znázorněný oheň se třemi plaménky. Mem, druhé písmeno zprava, když si na něm při vyslovení trochu pochutnáme „mmmmm“, nám ihned připomene mlaskání vodních kapek. Písmeno Mem je zde ještě ve své spodní části otevřené, jakoby proto aby mohlo přijímat energii představovanou Jodem, třetím písmenem zprava. Poslední písmeno je tzv. finální, konečné Mem, které je již uzavřené, jako vodní tůň. Nebe je takto kombinací duchovního ohně s duchovní vodou.

Stvoření nebes je jistě důležité, je to prvotní akt, část vytvoření kosmické struktury a děje se tak za pomoci písmen, která Stvořitel vyslovuje. Druhá část slova šamaim, maim, je psána písmeny Mem, Jod, Mem, (konečné):


představuje ženství, zatímco Jod jako kosmická spermie reprezentuje mužský element. Což znamená, že ve slově maim máme dvě ženská písmena obklopující písmeno mužské, skoro to tedy můžeme nazvat jakýmsi základním pohlavním aktem a to aktem přímo monumentálního významu! Protože ale nechci nechci na čtenářovu představivost příliš působit podobnými obrazy (jimiž mimochodem kabala překypuje a nehodí se tudíž dobře pro ty, kteří jsou příliš prudérní), odvedu ji nyní jinam a to k chemii.


H2O

    Jistě si pamatujete ještě z dob povinné školní docházky tento chemický vzorec. V mém případě je to asi tak všechno co si ještě z hodin chemie pamatuji, nám to ale pro tuto chvíli stačí.

    V hebrejském slově „voda“, dvě písmena Mem s písmenenm Šin uprostřed, je vlastně totéž jako kombinace dvou atomů vodíku s jedním atomem kyslíku nacházející se v tomto chemickém vzorci.


JOD — RUKA STVOŘENÍ

    Vyčerpavše takto náhle veškeré svoje znalosti chemie, nezbývá mi než přejít na jiné pole. Slovo pro písmeno Jod značí „ruku“, jak jsem se již zmínil. Představuje tudíž sílu, mocnost (Stvořitele), ale také vlastnictví. Dvě ruce, které máme, s jejich deseti prsty, jsou také tím hlavním nástrojem, který každý člověk vlastní. S nimi děláme skoro vše a to i když se zabýváme ponejvíce abstraktními myšlenkami, tak jak se to má právě v této chvíli se mnou. V té stejné chvíli moje prsty (ne všech deset, nerad přiznávám, většinou pouze dva) poletují po klávesách, aby tyto myšlenky zaznamenaly k užití pro budoucí pokolení. Vše co děláme má sice svůj původ v naší mysli, ruce jsou ale jejími instrumenty, manifestací našich myšlenek. Otevřenou rukou nabízíme (na příklad přátelství či aspoň smír), otevřená ruka je tudíž projevem velkorysosti, štědrosti, ušlechtilosti. Ruka uzavřená v pěst je naopak buď přímým projevem agresivity, nebo aspoň tendence schraňovat (peníze, majetek, jakékoli hmotné prostředky). V okamžiku narození jsou ruce novorozeněte uzavřené v pěsti, dítě takto dává najevo, že potřebuje dostávat a chce přijímat vše co je mu a těm kolem něho dostupné, potravu, péči, lásku... Ve chvíli smrti naopak bývají ruce otevřené, uvolněné, jakoby se vzdávaly všeho co v životě posbíraly, všeho co už nepotřebují, vše co patří k tomuto světu hmoty. Majetek, kterého člověk během života nabude, dokonce ani vědomosti vztahující se k tomuto světu, nemají vůbec žádnou cenu, pokud nejsou integrovány v akcích které provádíme, v našich vztazích k jiným lidem.

    Cesta kabaly je spíše o duchovním vývoji člověka než o rozvoji jeho intelektu, i když tyto jdou často ruku v ruce. Nicméně, pouze tím jaké vztahy udržujeme s lidmi v našem kruhu se můžeme také vyvíjet duchovně, protože jen tehdy uplatňujeme svoje vědomosti, svoji inteligenci, zatímco také užíváme svého majetku tak jak tomu má být. Člověk, který okrádá jiné lidi o jejich majetek nemůže nikdy dosáhnout stavu spokojenosti; vždycky mu zůstane pocit, že toho mohl ukrást víc. Naproti tomu, i maličký dárek který někomu věnujeme, nám přináší pocit spokojenosti, sebedůvěry. Darovat něco někomu nemusí vždycky znamenat hmotný dar, někdy stačí i pouhý úsměv, trocha smíchu který vzbudíme když někomu povíme vtip, nebo i prostě v tom, že se k nim chováme zdvořile, galantně.


Slovo Jad (ruka) má dvě písmena, Jod a Dalet. Jeho číselná hodnota je 10+ 4 = 14. Čtrnáct je také počet kloubů na prstech ruky: tři na každém z prstů a dva na palci. Když zatneme obě ruce v pěsti a natáhneme je před sebe, uvidíme osm kopečků a šest údolí, celkem čtrnáct. Ruka značí sílu, mocnost. Síla v hebrejštině je Koach, (Kaf, Chet), číselná hodnota slova je 20 + 8 = 28. Dvacet osm je dvojnásobek čtrnácti, je to také síla kterou máme v obou rukou, se dvěma sadami čtrnácti kloubů.

   

Číselná hodnota Jodu je deset, kteréžto číslo představuje konec, dovršení. Následující citace týkající se čísla deset vybírám z knihy W. Wynn Westcotta Numbers“ Their Occult Power and Mystic Virtues (Čísla: jejich okultní mocnost a mystická působivost).

„ … vše skončeno, všeho dosaženo“, to značí toto vrcholové číslo, jehož dosaženo nelze je už překonat. Máme-li zvýšit tento počet, musíme se vrátit k jednotce, k monadu. Je to součet všech složek čísla čtyři, posvátného a božského čísla. 4+3+2+1=10 — takto deset dosáhne nádhernosti zděděné po svých rodičích.

K číslu deset náleží také Pythagorejský trojúhelník, tzv. tetraktys, skládající se rovnoramenného trojúhelníku obsahujícího deset písmen Jod. Takto horní Jod představuje monad, druhá řada dyad, třetí triad a čtvrtá čtveřinu neboli tetraktis, zároveň představujíce čtyři základní tvary — bod, čáru, obrazec a těleso.


   

    Trojúhelník obsahující deset písmen nacházíme i u kabalistů, kteří vytvářejí jiné posvátné číslo 72 tak, že umístí čtyři písmena Jod v dolní řadě, nad ní tři He, potom dvě Vav a nakonec poslední He, což jsou vše písmena tzv. Tetragrammatonu JHVH (
4x10 + 3x5 + 2x6 + 5 = 72).

V Bibli deset přikázání, deset hudebních nástrojů, které doprovázely zpěv Židovských žalmů, deset strun psalterie, a také to, že Duch svatý sestoupil deset dní po Nanebevzetí. Podle Apuleia Egypťané drželi desetidenní půst dříve než přistoupili k obětem a podle Budge měl jejich týden mít deset dní.

Hebrejské a talmudické příklady. Deset mužů muselo být přítomno aby se mohlo zákonně konat shromáždění v synagoze. Deset věcí bylo stvořeno o soumraku večera před prvním sabatem. Deset skutků potvrzovalo přítomnost nadpřirozené moci v chrámě. Podle rabínů může se muž rozvést se ženou pokud tato po deset let nemá děti. Při pohřbech deset mužů vyslovovalo kondolence a při svatbách blahopřání deset mužů včetně ženicha. Deset plných pohárů bylo vypito během pohřebního obřadu — tři před večeří, tři během večeře a čtyři po jídle, k čemuž se recitovala čtyři požehnání. Abrahám prošel desti zkouškami. Deset zázraků bylo zapotřebí v Egyptě na pomoc dětem Izraele a deset u Rudého moře. Deset morových ran zasáhlo Egypťany. Desetkrát urazili Židé Boha na poušti. Deset je hebrejských slov pro modly a deset pro radost. Sodoma by byla zachráněna kvůli deseti spravedlivých mužů. Gideon použil deseti sluhů k rozbití oltáře Baalu. Boaz si vzal deset svědků ke své svatbě s Ruth. Joabovu zbroj neslo deset mladých mužů. Ježíš se zmiňuje o deseti talentech, deseti městech, deseti stříbrňácích a v parabole hovoří o deseti pannách... Atp.

Písmeno Jod, které představuje číslo deset, zobrazuje rovněž deset sefirotů. Jak jsem se již zmínil, Keter neboli Koruna je spíše průchodem, prstencem jímž tvořivé síly proudí dovnitř. Chochma je potom tou první manifestovanou sefirou, která předsedá ostatním sefirotům a k ní také patří číslo deset a písmeno Jod. Chochma je také otcem, zatímco Binah je matkou. Společně se sefirou Keter tyto sefiroty tvoří trojici tzv. Nadpozemských či Božských, protože my lidé se jejich významu dopátrat nemůžeme dokud nesplníme jisté podmínky, což nám umožní se posunout na vyšší úroveň existence. Za těchto okolností je pro nás nejlépe soustředit se na zbývajících sedm nižších sefirotů, Chesed, Geburah, Tiferet, Necah, Hod, Jesod and Malchut.

JOD - ZTĚLESNĚNÁ POKORA

I když je Jod daleko nejmenším ze všech hebrejských písmen, i tak představuje ten nejvyšší, nejvznešenější koncept jaký si člověk dovede představit. Vše čeho se nám dostává, — iluminace, život, tvořivá energie, celá naše existence, je nám umožněno písmenem Jod, které si můžeme představit jen jako nekonečně malý bod. Ti lidé, kteří dosáhli vyšší duchovní úrovně, toto chápou a následkem toho pociťují o to větší pokoru. Skromnost je vůbec vlastností, kterou nejvíc potřebujeme chceme-li se duchovně vyvíjet. Toho jsou si vědomy i ty nejvyšší církevní autority a obráží se to také v některých tradičních obřadech, jakým je na příklad rituální mytí nohou věřících prováděné papežem jako součást oslav velikonočních svátků. To je sice televizí přenášeno do mnoha zemí světa, skutečný význam se ale bohužel spíše ztrácí uprostřed jiných a okázalejších obřadů, které tento provázejí. V drobnosti se skrývá podstata nezatěžovaná časem, prostorem či hmotou.


Velikosti a důležitosti lze dosáhnou s podporou skromnosti a pokory. Cesta k velikosti vede přes pokoru a sebe-ponížení. Proto také poměrně malá hora Sinajská se stala místem kde svazek mezi Bohem a člověkem je symbolicky dokonán, kde se Stvořitel zjeví člověku, aby mu předal desatero přikázání. Člověkem, kterého si k tomu vyvolil, je Mojžíš, ten nejskromnější se skromných, jak je psáno ve Starém zákoně:


Numeri 12:3 - Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.


Národ, který si Stvořitel vyvolil, byl také jedním z nejmenších a nejméně důležitých. V té době byli Izraelité stěží vůbec národem, ba ani kmenem, spíše jen jakýmsi konglomerátem několika kočovných rodin.


Vše má svůj rub a líc a to se vztahuje i na pokoru. Obraz, který zde chci ukázat, je podle mého názoru na toto téma nejlepší z těch mnoha vytvořených umělci za přečetná staletí. Pochází z knihy Turis Babel, kterou napsal jeden z nejpodivuhodnějších mystiků všech dob, jezuita Athanasius Kircher (1601-1680). Kniha se zabývá historií stavby Babylonské věže a rytcem který s Kircherem na ilustraci pracoval byl C. Decker. Pověst o stavbě této věže a o následném spletení jazyků se vyskytuje brzy po počátku Bible v Genesis 11, krátce po příběhu Noemově a potopě světa. Zřejmě ani potopa nestačila k tomu, aby se lidé chovali trochu skromněji, takže jim JHVH musel udělit další tvrdou lekci.


 

©Voyen Koreis 2016 All rights reserved - Veškerá práva vyhrazena






Start of StatCounter Code for Default Guide