Voyen Koreis

Administrátor těchto stránek:
Voyen Koreis


Napište mi zde




AUTOROVY
ČESKÉ STRÁNKY

 Můj bíbr - autobiografie 

AUTHOR'S
ENGLISH PAGES







KABALA





 



\

KABALA





 



Voyen Koreis

Administrátor těchto stránek:
Voyen Koreis


Napište mi zde




AUTOROVY
ČESKÉ STRÁNKY

 Můj bíbr - autobiografie 

AUTHOR'S
ENGLISH PAGES







KABALA





 



\

KABALA





 



CO JE KABALA? 

   

Odpověď zní, že kabala může mít mnoho různých významů pro mnoho různých lidí. Možná, že by proto bylo lépe se hned na začátku zeptat, co není kabala? Když si ve chvíli kdy toto píši na počítači naťukám v Google slovo kabala a přidám k tomu doménu národní úrovně, v tomto případě cz, jsem automaticky převeden na jinou doménu, která si říká Horoskop. Jakýsi podnikavec si doménu „kabala“ kdysi koupil, společně se řadou jiných stažených do stejné smyčky si je sem převádí a pokouší se na tom vydělat. Stačí si přečíst několik vět, abyste poznali, že se nacházíte na komerčně laděné internetové stránce, kde kromě horoskopů si můžete za patřičný honorář také zjednat jasnovidce nebo kartářku, koupit vše možné i nemožné co má či nemá co dělat s tzv. esoterikou. Tohle kabala rozhodně není. Když se zpěvačka Madona rozšiřuje o tom, že studuje kabalu, můžete si také být téměř úplně jisti tím, že si to buď jenom namlouvá nebo že se jedná o nějaký reklamní kousek, na který nejspíš přišel její agent. Říkám „téměř úplně jisti“, protože kabala vám vždycky ponechá nějaký prostor k tomu, abyste svůj rigidní názor mohli po případě změnit nebo aspoň poopravit. Co kdyby se totiž z Madony nakonec opravdu vyklubal kabalistický génius?

Co tedy je kabala? V zásadě je to věda nebo, chcete-li, religiózní filozofie, zabývající se životem. Samotné slovo kabala značí příjem, předání, také ale přijetí. Tam kde je předání či přijetí dochází nutně k nějakému styku a s ním souvisejícímu převodu informací. Takže výsledně zde máme otevřený průchod jímž něco prochází, je předáváno a také přijímáno. V tomto případě se předávají vědomosti, které jedna osoba má a přeje si (potřebuje nebo snad i cítí, že má tu povinnost) předat jiné osobě. To, co se zde předává, je to hlavní a nejzákladnější; je to filozofie života, která se zabývá otázkou Stvořitele světa a pochopitelně také tím, jaké místo ve vesmíru zastává člověk.

Když se jedná o knihu na toto téma, to co jste si právě přečetli o předávání informací má dosti značný, pro laika netušený, dopad. Psát o kabale knihu se téměř rovná rouhání. Tradičně se totiž kabalistické vědomosti předávají osobně, přímo od jednoho člověka na jiného. To je ta ryzí kabala; ve skutečnosti by snad ani žádná jiná kabala neměla existovat, pouze ta kabala, která je založená na orální komunikaci. Jsou zde i další podmínky. Například, podle tradice by učitel neměl přijmout žáka, pokud by tento nedosáhl věku čtyřiceti let nebo, podle jiných, dokonce i čtyřiceti dvou let. To býval ten minimální požadavek; před tím než dosáhl tohoto věkového limitu by byl žák býval považován za neschopného toho dostatečně absorbovat životní zkušenosti jichž nasbíral a nedokázal by tudíž pochopit některé z pojmů, duchovního či moralistického ražení, s nimiž se má setkat. Tohle sice zní moc pěkně, dokud si neuvědomíme, že jeden z nejslavnějších exponentů kabaly Isaac Luria (1534-1572) se dožil pouhých 38 let. Kdyby byli jeho učitelé dodržovali toto pravidlo, neexistovala by dnes tzv. Luriánská kabala, jedno ze základních učení, které ovlivnilo snad víc kabalistů než kterékoliv jiné. Nebylo by nejspíš ani chasidismu, hnutí které z tohoto zdroje značně čerpalo a které později stálo pevně na straně těch, kteří propagovali vytvoření státu Izraele, jehož by nejspíš také nebylo. Svět by asi vypadal hodně jinak.

Dále, snad jste si všimli, že píši „žák“ a ne žákyně. To proto, že studium kabaly bylo od počátku vyhrazeno pouze žákům mužského pohlaví. I když víme, že samotná kabala je pružná a citlivá na společenský vývoj, musíme si uvědomit, že přece jen byla po staletí do značné míry závislá na židovské víře a tradicích, přičemž jistá diskriminace podle pohlaví zde stále ještě existuje, tak jak je tomu snad u všech národů na středním východě. Na tom se momentálně asi dá těžko něco měnit, i když s tím třeba nesouhlasíme. Povzbuzující je, že alespoň některé z těchto restrikcí se zdají být pomalu překonávány, o což se také zasluhují ti z řad progresivnějších exponentů kabaly. Jeden z nejprominentnějších kabalistů současnosti a autor více než dvaceti knih o kabale mě na příklad ujistil, že věk třiceti let už v dnešní době dostačuje k tomu, aby člověk mohl kabalu vážně studovat, protože lidé se přes rané fáze života přenášejí rychleji než jak tomu bývalo v minulosti. Mne se to tehdy již netýkalo, protože mi v té době už čtyřicet let bylo, na jeho přednášky zde ale přišli i lidé podstatně mladší než třicet. Také tam byly k vidění ženy, které se zajímaly o kabalu, řekl bych dokonce, že snad i převládaly. Přitom v té době se do našich životů ještě ani nedostal plně internet, takže dnes to bude v těchto směrech jistě ještě podstatně liberálnější.

Přes to vše co bylo právě řečeno, tradičním způsobům předávání a přijímání kabalistických vědomostí jistě stále dají mnozí přednost; proto by bylo nemoudré tvrdit, že někdo vás může naučit vše o kabale, či třeba i hodně, a to jen tím způsobem, že dá nějaká slova na stránky knihy. Po více než třiceti letech studia kabaly a jiných, k ní se vztahujících předmětů, čtení knih, chození na přednášky, vlastního přednášení, atp., mohu stejně doufat jen v to, že vám budu moci kabalu trochu přiblížit, ukázat vám jaký mám na ni sám náhled, trochu vás i snad inspirovat. Co hodlám také učinit je postavit vedle ní jiné věci, které mě naučil život, strávený většinou v Austrálii, ve společnosti podobně uvažujících lidí a také v blízkosti malířských pláten, divadelních jevišť, rozhlasových studií a spousty a spousty knih. V každém případě mějte prosím při čtení na mysli, že to co máte před sebou není a nikdy nemůže být ryzí kabala, nýbrž pouze něco co z kabaly vychází a co jsem měl to štěstí po všechna ta léta sbírat a snažit se v sobě pěstovat.

JE NUTNÉ BÝTI ŽIDEM?

Pokud jste se narodili v Čechách či v některé ze západních zemí, duchovně jím aspoň částečně už jste, zejména pokud se počítáte za křesťana. Kdo byli zakladatelé křesťanství? Ježíš (neboli Jehošua), na jehož poselství je celá víra založena a Pavel (původně Saul či Šavel), který se stal jejím nejzanícenějším propagátorem, byli oba Židé. Stejně jimi byli Ježíšovi učedníci společně s většinou lidí, kteří se kolem nich vyskytovali a o nichž se evangelia zmiňují, kromě snad několika Římanů, kteří se objevují až skoro na úplném konci příběhu, tak jak jej známe ze čtyř knih evangelií. V naší civilizaci byli Židé prvním národem, který se dokázal vymanit z polyteismu a pohanské kultury mnohobožství; to nelze popírat. Když se takto o něco později ukázala cesta vedoucí k jiným, novým způsobům myšlení, zbytek západního světa se jí rovněž vydal. Víra je ale něco jiného než esoterická myšlenka. Ta se vždy nachází na jiné úrovni — podle toho jak se na věc díváme, buď leží u jejího základu, nebo ji jakoby překlenuje. Každá víra má totiž svoje esoterické jádro: u Židů je jím kabala, u křesťanů hermetismus, u mohamedánů sufismus, atp. Když tyto mezi sebou porovnáme, zjistíme, že jsou si navzájem podobné a že se liší hlavně jen v terminologii a v některých detailech, což bývá následkem civilizačních a hlavně mytologických kořenů. Proto také opravdová esoterická myšlenka či skutečná kabala, neznají hranic náboženských ani etnických. Pokud vám tedy ortodoxní Žid bude například tvrdit, že pokud nepatříte k jeho víře nemůžete být kabalisty, on sám kabalistou docela určitě není.

 Jinou otázkou, kterou lidé často kladou, je zda je nutné znát hebrejštinu, pokud se chceme zabývat kabalou. Setkal jsem se s některými židovskými kabalisty, kteří tvrdili, že bez dobré znalosti hebrejštiny je nemožné se daleko dostat. Co platí ovšem za „dobrou znalost hebrejštiny?“ Žid, který se narodil a vyrůstal v pravém hebrejsky mluvícím prostředí se na to také bude nutně dívat jinak než ten kdo Židem není a jazyk se naučil z knih. Tak se tomu má i jinými jazyky. Kdyby nebylo na příklad učenců-orientalistů, jakým byl třeba Jean-François Champollion, který počátkem 19. století dokázal vyluštit co znamenají egyptské hieroglyfy, byly by historické vědy včetně archeologie podstatně chudší na svá poznání. Champollion se do Egypta podíval až několik let poté, kdy se mu podařil tento husarský kousek. Mnozí z těch, kteří ho následovali a poznání o prastaré egyptské kultuře dále rozšířili, nevytáhli nikdy paty z Evropy. Jiní, kteří v Egyptě strávili dlouhé roky, sice dokáží přeložit nápisy na stěnách chrámů a pyramid, o tom ,jak se jednotlivá slova vyslovovala v Egyptě před čtyřmi tisíci lety, ale mají jen mlhavé představy. Židé, kteří hovoří a píší hebrejsky, také v dnešní době nevědí jak se vyslovovala některá klíčová slova nacházející se ve Starém zákoně – tyhle věci dnes prostě neví nikdo, jak ostatně uvidíme dále v této knize. Takže, jestliže se chcete něco dozvědět o kabale a kdyby vás mělo odrazovat to, že při své poslední návštěvě Tel Avivu jste nedokázali vysvětlit tamnímu taxikáři do kterého hotelu vás má zavézt, nenechte se tím odradit! Pamatujte na to, že generace a generace hermetických kabalistů, kteří si také říkali křesťanští kabalisté, na tom byly s hebrejštinou podobně. Tito učenci se dokázali naučit ta hebrejská slova a výrazy které potřebovali, se členy židovských obcí v Evropě by se byli jejich jazykem (který měl ostatně s hebrejštinou jen málo společného) skoro určitě nedomluvili. Mnozí z nich se vyskytovali právě v Praze, v 16. a 17. století, kdy toto město bylo hlavním centrem a kdy sem směřovali téměř všichni ti, kteří se zabývali esoterickými vědami.

Pokud jde o mne, dospěl jsem brzy k tomu názoru, že ve většině případů postačí základní znalost hebrejštiny. Rozhodně je absolutně nutné být schopen rozpoznat všechna hebrejská písmena, vědět jak se vyslovují a také jaké jsou jejich numerické hodnoty. Dále potřebujete znát některá klíčová slova a výrazy, zejména ty, které se nacházejí v knihách Genesis a Exodus. To proto, že některá z těchto slov mají zvláštní sílu a do žádného jiného jazyka se přeložit nedají, aniž by přitom neztratila většinu své moci. Hebrejština a hebrejská písmena jsou sice východiskem kabaly, ovšem k tomu aby porozuměl této nauce, kabalista hovořit hebrejsky nepotřebuje, stejně jako nepotřebuje egyptolog ovládat mluvenou koptštinu, či znalec indické kultury sanskrt. Sanskrtem dnes také nikdo nehovoří, přesto tento jazyk, společně s hebrejštinou a podle mnohých také s čínštinou, požívá výsadního postavení posvátného jazyka.

ODKUD SE VZALA KABALA?

Kabalisté vám povědí, že kabala zde byla dříve než jakýkoli náboženský či filozofický systém, že ji totiž dostal do vínku samotný Adam. Když se v kabale mluví o Adamovi, je to zpravidla míněno tak, že Adam představuje veškeré lidstvo, že je jeho symbolem. Totéž platí o některých jiných pojmech s nimiž se setkáme. Je zapotřebí mít neustále na mysli, že kabala prostě funguje takovýmto způsobem a že v tom často zachází až do absurdna. To samé ovšem nacházíme v Bibli. Dokonce si troufám tvrdit, že čím absurdnější se nám může ten který výrok zdát, tím hlubší význam má obvykle to, co se za ním skrývá. Musíme ten skrytý význam objevit, nejlépe tak, že nad tím konceptem meditujeme. V mnohých případech ovšem člověku nestačí zkušenosti jichž až doposud v tomto životě nasbíral k tomu, aby nějakou hlubokou pravdu či naopak jemnou nuanci pochopil, ať už rychle či po delší meditaci. Proto některé věci nechám místy bez vysvětlení, jinými slovy předám dále tak jak jsem sám přijal. Někdo s pružnější myslí než jakou mám já, či snad s lépe vyvinutými smysly pro chápání některých metafyzických pojmů, tam totiž může objevit něco, co mně až doposud unikalo.

Takže zpět k Adamovi (lidstvu) a k tomu, čeho se mu dostalo do vínku, to jest nauce o kabale. Ta mu a tím pádem i nám všem, byla předána bez jakýchkoli podmínek. Nikdo si na ni nemůže osopovat právo, ať už s hlediska etnicity (což se nejčastěji stává), náležitosti k některé esoterické studijní skupině či řádu, atp. Každý z nás máme ke kabale přístup, ovšem pokud o to máme zájem, což velká většina lidí nemá. Důvod proč máme všichni k těmto pravidlům volný přístup je ten, že máme nárok na to dozvědět se a pochopit zákony jimiž vládne duch ve vesmíru a jež neustále ovlivňují naše denní životy. Stejně tak jako tomu je v normálním životě, kdy společnost vytyčí určité zákony, jimž se její členové musejí podrobit, a pokud je poruší, jsou za to nějakým způsobem potrestáni. Tyto zákony jsou volně k dispozici a každý si je může přečíst. Přičemž neznalost zákona nikoho neomlouvá. Kosmické zákony zde také jsou a zde zůstanou, ať už jsme ochotni je uznávat či nikoliv. Jako příklad si vezměme zákon o gravitaci. Nikdo z nás, včetně těch nejvědoucnějších z vědců, nevíme co gravitace vlastně je. Jablko, které spadlo na hlavu Newtonovi, pomohlo obrátit pozornost tohoto vědce (a kabalisty) na zákony jimiž se tyto síly řídí. Ty jsou nám dnes celkem dobře známy; pořád ale ještě nevíme, co je jejich podstatou, co vlastně gravitaci zapříčiňuje. To samé platí o elektřině. Dokážeme obou těchto zákonů sice využívat, elektřinu umíme už po nějaká ta staletí dokonce vyrábět, také třeba za pomoci gravitaci podléhající a tudíž k zemi padající vody, proč ale jsou věci na tomto světě k sobě vzájemně přitahovány, o tom se vědec může jen dohadovat. Newton – vědec byl na tom podobně, Newton – kabalista věděl ale o této záležitosti o něco víc než co svěřil peru a papíru.

Kabala nám takové možnosti nabízí. Pokud si dáme práci s tím dozvědět se něco víc o zákonech jimiž se tento svět řídí a pokusíme se žít s nimi v souladu, pokud si vytyčíme hodnotné cíle v oblastech jak duchovní tak i hmotné reality, budeme z toho mít prospěch nejen jako jednotlivci, nýbrž také přispějeme ke zdokonalení veškerého lidstva, celého světa. Tím, že se dozvíme něco o základech kabaly, získáme schopnosti docílit radosti a spokojenosti v hloubi samotné duše. Člověk, který se rozhodne studovat kabalu se musí přenést přes určité pudy a psychologické překážky, z nich nejtěžší jsou ty které nám v cestu postavila naše západní civilizace, zejména během několika posledních století. (Pro českého čtenáře mohou tyto být snad ještě obtížnější díky tomu, že tzv. dialektický materialismus zapracoval na celých generacích mladých lidí, jimž v mnoha případech silně zúžil obzory.)

Dion Fortune (1890-1946)Dion Fortune (vlevo), autorka jedné z nejlepších knih o kabale  The Mystical Qabalah (Mystická kabala), o tom píše:

Člověk studující kabalu postupuje opačným směrem než jakým se ubírá ten kdo studuje přírodní vědy; ten druhý si vytvoří syntetické pojmy, zatímco ten první provádí analýzu pojmů abstraktních. Je přitom ovšem jasné, že dříve než nějaký pojem může být analyzován, musí nejprve být vytvořen. Kdosi musel vymyslet ty principy, jejichž výsledkem je symbol nad nímž může kabalista meditovat. Kdo tedy byli ti první kabalisté, kteří celé schéma vytvořili? Rabíni v tomto směru jednoznačně prohlašují, že jimi byli andělé. Jinými slovy, nebyli jimi lidé, byly jimi bytosti jiného řádu v rámci celého stvoření, které daly Vyvolenému národu jejich kabalu.

Pro člověka moderní doby se toto může zdát být podobně absurdním prohlášením jako to, že děti se nacházejí pod angreštovými keři, jenže když se podíváme na mnohé mystické systémy srovnávajícího náboženství, zjistíme, že všichni zasvěcenci se na tomto shodují. Všichni muži i ženy, kteří mají zkušenosti s duchovním životem, vám řeknou, že je učily božské bytosti. Bylo by velice nemoudré naprosto vyloučit takovýto zástup svědků, zejména pro ty z nás, kteří nemáme žádné osobní zkušenosti s vyššími stavy vědomí. Někteří psychologové vám povědí, že andělé kabalistů a bohové či praotcové nacházející se v jiných systémech, jsou našimi vlastními potlačenými komplexy; ti s větším přehledem vám zase řeknou, že takovéto božské bytosti jsou latentními schopnostmi jimiž disponuje naše vyšší „já.“ Zbožnému mystikovi toto nijak zvlášť vadit nebude; ten dosáhne svých výsledků a to je vše co ho zajímá, mystik filozofický, jinými slovy okultista, se nad tím zamyslí a dojde k jistým závěrům. Tyto závěry jsou nicméně pouze k pochopení tehdy, kdy víme, jak si představujeme realitu a když zde máme jasnou demarkační čáru mezi subjektivním a objektivním. Ten kdo prodělal trénink ve filozofických metodách ví, že toto je dosti závažný požadavek.

Podstata kabaly sama o sobě nám nedovoluje sledovat její stopu dějinami či jak byla rozšířena v průběhu různých historických epoch, nicméně podle kabalistů ji Adam předal svým synům a přes následné generace patriarchů se dostala až k Abrahámovi. Prominentními z počátku byli Tubalkain (na což se i naráží ve Starém zákoně) a samozřejmě také Noe. Posléze se kabala dostala k Mojžíšovi. Znalost kabaly, jíž disponovali Mojžíš a jeho bratr Áron, překvapivě ale také někteří z poměrných outsiderů a poněkud enigmatických postav, jakými jsou v Bibli na příklad Melchizedek či Mojžíšův tchán Jetro, nepochybně musela být tím podzemním pramenem, který poháněl Židovský národ na úspěšné cestě vedoucí do Zaslíbené země. O několik staletí později tato stejná nauka, tentokráte prostřednictvím krále Šalamouna, Chírama krále Tyrského a jejich architekta Chírama Abifa, stála za budováním chrámu v Jeruzalémě. Legenda, na níž se zakládají rituální obřady svobodných zednářů, má své kořeny právě zde.

William Wynn Westcott (1848-1925)Tolik Dion Fortune. Jeden z prominentních hermetických myslitelů své doby William Wynn Westcott  (vpravo) byl doktorem mediciny a po dlouhá léta také sloužil jako úřední ohledavač mrtvol města Londýna. Mimo okruh svých lékařských povinností Westcott ale vedl i docela jiný život, v němž byl okultistou a svobodným zednářem. Společně s Williamem Robertem Woodmanem a Samuelem Liddellem McGregor Mathersem založili ke konci 19. století hermetický řád Golden Dawn (Zlatý úsvit), který se stal patrně nejznámější okultní společností v moderních dějinách. V předmluvě ke své knize The Study of Qabalah (Studium kabaly), W. W. Westcott píše následující:

Je nutno doznat, že původ kabaly je zahalen mlhami starověku; nikdo nemůže doložit kdo byl jejím autorem, či kdo byli její nejranější učitelé. Značné množství evidence by se dalo uvést dokazující, že její kořeny sahají do doby stavby druhého Chrámu v Jeruzalémě kolem roku 515 př. n. l. Nevím o žádných důkazech, které by potvrzovaly její existenci před tímto datem. Podle některých vznikla tato filozofie následkem smíšení chaldejské lidové tradice a víry s tradicí Židovského národa. Je bez pochyb, že v nejpočátečních fázích své existence předávala se tato nauka pouze v orální formě, odtud také její název KBLH, odvozený od KBL znamenající „přijímat,“ a její variace vznikaly tím jak se přefiltrovávala přes mysli jimiž na své cestě procházela; neexistuje žádný důkaz toho, že by jakákoli její část zde byla v písemné formě po staletí která následovala.

Diaspora židovských kmenů znamenala, že kabala a její „držitelé klíčů“ se uchýlili do podzemí. Pouze čas od času se vynořila v učeních některých vynikajících kabalistů, jakými byli rabín Šimon bar Jochai v Palestině 1. století n. l., Moses de Leon v 13. století ve Španělsku, či rabín Isaac Ben Solomon Luria (1534-1572). Isaac Luria, rovněž známý jako „Ari Zaal,“ čili Božský rabín Isaac, je dodnes slaven jako největší kabalista všech dob a to přesto, že měl jen velmi krátký život – zemřel v pouhých 38 letech jak jsem se již zmínil. Po více než čtyřech stoletích, velká část moderní kabalistické nauky se stále ještě zakládá na učení Luriově.

V dobách kdy kabala se stáhla do ústraní, vědomosti předávané z jedné generace zasvěcenců na další se nikdy neztratily; byly pouze těmi, kteří jimi disponovali, z opatrnosti skrývány. Tak tomu bylo mnohokrát v dějinách, od těch nejstarších dob až do časů poměrně nedávných. Čas prostě nedozrál k tomu, aby tyto vědomosti mohly vyvěrat na povrch, kde by k nim mělo lidstvo volný přístup, i když kabalisté si vždycky byli vědomi toho, že tato situace nepotrvá věčně a že přijde čas kdy kabala bude konečně přístupná lidstvu, které bude moci z těchto vědomostí mít opravdový prospěch.

 William Wynn Westcott rovněž cituje dr. Christiana Ginsburga a jeho Essay on the Qabalah, kde mimochodem nalezneme docela slušnou sbírku jmen historických osobností:

Systém náboženské filozofie, či přesněji, theosofie, která po staletí silně ovlivnila nejenom myšlení Židů, tohoto obzvláště chytrého národa, ale navíc uchvátila i mysli mnohých z největších myslitelů křesťanského světa zejména během šestnáctého a sedmnáctého století, musí stát za pozornost jak filozofům tak i teologům. Když dodáme, že takto uchváceni byli lidé jako Raymond Lully, slavný a učený metafyzik a chemik (zemřel 1315); John Reuchlin (1455-1522), uznávaný učenec, který oživil literaturu Orientu v Evropě; Johan Picus Mirandola (1463-1494), slavný filozof a klasický učenec; Cornelius Henry Agrippa (1486-1533), uznávaný filozof, duchovní a lékař; Jan Baptist van Helmont (1577-1644), vynikající chemik a lékař; nehledě na naše anglické krajany Roberta Flooda (1574-1637), slavného lékaře a filozofa a dr. Henry Morea (1614-1687), slavného lékaře a filozofa a dr. Henry Morea (1614-1687) a když tito lidé, poté kdy se léta sháněli po filozofickém systému, který by jim ukázal cestu do hlubin božské přírody a ukázal jim jakým způsobem jsou věci k sobě vzájemně vázány. Nasycení těchto hladových myslí tímto theosofickým učením nám dokazuje, že kabala si může dělat nároky na to aby k sobě lákala lidi zabývající se literaturou a filozofií, což se jí musí bezpochyby přiznat. Kabala se ovšem nepyšní jen literáty či filozofy; také básník zde nalezne množství látky k procvičení svého zvláštního nadání. Jak jinak by tomu mohlo být když, jak se nám dostává ujištění, tato theosofie se zrodila s Bohem v Ráji, kojily a kolébaly ji ty nejvybranější sbory andělů na nebesích, a stýkala se jen s těmi nejsvatějšími z dětí lidstva na zemi. Slyšte pověst o jejím zrození, růstu a dospělosti, tak jak ji vyprávějí ti, kteří se jí zabývají.

Kabalu nejprve Bůh samotný učil vybranou společnost andělů, kteří tvořili školu theosofie v Ráji. Po pádu lidstva tito andělé tím nejlaskavějším způsobem předávali toto nebeské učení neposlušným dětem země, a nabídli tak prvním lidem možnost nabýt své původní urozenosti a blaženosti. Od Adama přešla k Noemovi, později k Abrahamovi, příteli Boha, který s ní přešel do Egypta, kde tento patriarcha povolil části této tajné doktríny vyvěrat na povrch. Tímto způsobem dosáhli Egypťané částečné znalosti a další národy Východu ji mohly učinit částí svých filozofických systémů. Mojžíšovi, který znal veškeré moudrosti Egypta se nejprve dostalo kabalistického zasvěcení v zemi jeho narození, zdokonalil se v ní ale nejvíce v dobách svého putování divočinou, kdy jí nejen zasvětil svůj volný čas po celých čtyřicet let, kdy ale také se mu v ní dostávalo lekcí od jednoho z andělů. 

S pomocí této tajemné nauky dokázal tento zákonodárce vyřešit problémy, které se vyskytly zatímco stál v čele Izraelského národa, přes veškeré putování, válčení a jiné strasti s nimiž se potkal. Stanovil přitom základní zákony své tajné doktríny v prvních čtyřech knihách Pentateuchu, nikoliv ale v Deuteronomii. Mojžíš rovněž zasvětil sedmdesát stařešinů do tajemství svojí doktríny, kteří je dále předávali z ruky do ruky. Ze všech těch, kteří tvořili nepřerušenou linii tradice, nejhlubšími zasvěcenci kabaly byli David a Šalamoun. Nikdo si přitom ale nedovolil nic zaznamenat písemně, až teprve Šimon Ben Jochai, který žil v době kdy došlo ke zkáze Druhého Chrámu. Po jeho smrti jeho syn rabín Eleazar se svým sekretářem rabínem Abbou a také někteří jeho žáci kolacionovali spisy rabína Šimona Ben Jochaie, a z toho vznikl slavný ZHR neboli Zohar, kniha Záře, jež je hlavní studnicí moudrosti kabaly.

Tolik W. W. Westcott a Christian Ginsburg. Kabala se po staletí nikdy nebránila vnějším vlivům, proto také podle mého názoru si žádná skupina lidí nemůže nikdy na ni dělat nárok jako na svoje výlučné vlastnictví, ať již po stránce etnické či náboženské, i když to se občas přesto děje. Stejně jako Bible, kabala patří komukoliv kdo se jí chce zabývat a je ochoten k tomu dát si s tím práci. Kde se nachází její zdroj je jasné – tím je Pentateuch neboli prvních pět knih Starého zákona (podle Ginsburga pouze první čtyři knihy). Až do jisté doby by nebylo celkem o čem diskutovat, pokud by se židovští rabíni chtěli dívat na kabalu jako na výhradní vlastnictví svého národa. Jenže, v okamžiku kdy se dostaneme k Mojžíšovi, začíná se všechno hodně komplikovat. Pentateuch je také známý jako Pět knih Mojžíšových a odkud vzešel Mojžíš? Jistěže byl Židem; přes všechnu počítačovou technologii jakou dnes disponujeme nemáme v moderní době ani zdaleka takový přehled o rodokmenech, jaký jej měli lidé ve starověku a to i přesto, že si stěží kdy něco zapisovali. Byli mezi nimi ale vždy tací, kteří zřejmě z vlastního rozhodnutí zasvětili své celé životy jen tomu, aby se stali chodícími kronikami celých rodů. V době kdy se Mojžíš narodil byl již jeho národ usazen v zemi Mizraim (či Micraim), což je název Egypta v hebrejštině, po řadu generací. Mojžíšem se budeme ještě zabývat na jiném místě této knihy, kdy se ale na něho podíváme spíše s hlediska té hebrejské linie kabaly, pokud takové věci můžeme uznat nárok k existenci.

Mojžíš se svým bratrem Áronem (který je mimochodem skoro stejně důležitý jako Mojžíš, pouze méně v Bibli exponovaný) žili údajně po několik desetiletí u egyptského dvora faraonova, kde se také pochopitelně vyskytovala vybraná společnost kněží egyptského náboženství. O tom, že docházelo k interakci a to oběma směry, nemůže být pochyb. Přičemž k něčemu podobnému muselo také docházet již mezi jejich předkem Josefem, který také strávil dlouhý čas v Egyptě a vypracoval se až na samotný vrchol ve správní službě země. O tom, že interakce mezi oběma národy muselo být mnohem víc a že k ní docházelo ještě daleko dříve než byl Josef svými bratry prodán do otroctví v Egyptě, se můžeme dohadovat z různých narážek na jiných místech Bible. Na příklad v Genesis 10:6 se píše:

Synové Chamovi jsou Chus a Mizraim a Put a Kanán.

Je nasnadě, že jedním ze synů Chamových (a tudíž vnuk Noemův) byl Mizraim. V Bibli 21, což je poměrně nedávno vydaná zmodernizovaná verze Bible Kralické (kterou zde budu často citovat), je toto jméno dokonce již přímo přeloženo jako Egypt. Zdali dostala Egyptská země v hebrejštině jméno po něm, nebo zda tomu bylo naopak, není zcela jasné. Je ale velice pravděpodobné, že Mizraim musel aspoň po nějaký čas žít v Egyptě a že proto zde máme toto jméno. Do Egypta, podle Bible, cestovali také patriarchové Abrahám (v té době ještě známý jako Abram) a Jákub.

I na jiných místech Starého zákona máme narážky na silné vnější vlivy jimž byli Židé vystaveni. Jedna z nich se váže k příběhu o stavbě Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Na to, že by židovský národ měl mít k bohoslužbám stálý chrám na místě peripatetického tabernaklu, přišel sice již král David, organizace samotné stavby ale připadla na jeho syna krále Šalamouna, údajně nejmoudřejšího člověka starověku. Jednou z prvních věcí kterou Šalamoun udělal bylo, že učinil dva muže svými společníky, přičemž oba pocházeli ze stejného města Tyr (dnes v jižním Libanonu). Chírama krále Tyrského, a jiného Chírama, který „byl syn ženy vdovy z pokolení Neftalímova, jehož otec byl obyvatel Tyrský, řemeslník díla z mědi.“ Tento Chíram, rovněž známý jako Hirám Abif, se stal hlavním architektem chrámu v Jeruzalémě. K jeho osudu se také váže legenda na níž je založena podstatná část rituálu řádu svobodných zednářů, podle níž byl Hiram Abif zavražděn třemi ze svých zaměstnanců, jimž přes jejich hrozby a nátlak odmítl prozradit heslo mistra zednáře.

Zde je důležité také to, že se jedná o Tyr, město které podle Herodota bylo založeno již v roce 2750 př. n. l. Z něho se stal jeden z nejdůležitějších přístavů Féničanů, pro dějepisce stále ještě dosti záhadné civilizace sestávající se hlavně z námořníků a obchodníků, která měla města a kolonie roztroušené všude po pobřeží Středozemního a Černého moře, což prakticky znamenalo po celém známém světě. Je těžko si představit otevřenější, kosmopolitičtnjší, dnes bychom snad řekli multikulturní (i když tomuto slovu, z něhož se v poislední době stává spíš nadávka,  bych se asi měl vyhýbat) řešení a přístup k věci ze strany Šalamounovy, než jaký jej dovedl k tomu spojit se právě s těmito dvěma lidmi. Takto jedná moudrý král, který v žádném případě nemůže být žádným šovinistou, opravdový zasvěcenec který ví, že kabala je majetkem veškerého lidstva a ne jen malého národa, ať už se tento právem či neprávem považuje za Bohem vyvolený.


©Voyen Koreis 2016 All rights reserved - Veškerá práva vyhrazena






Start of StatCounter Code for Default Guide