Voyen Koreis

Administrátor těchto stránek:
Voyen Koreis


Napište mi zde



KABALA





 



\

KABALA





 

 



ABRAHÁM
A SÁRA


To co se píše v Bibli o Abrahámovi je jistě čtivé, skrývá se za těmi slovy ale často mnohé, co na první pohled člověku uniká. Nikoliv ovšem kabalistům. Dozvídáme se hned na počátku příběhu (Genesis 11:24), že původní jméno tohoto patriarchy bylo Abram, psáno Alef, Bet, Reš, Mem finální:




Snad již ani nemusím připomínat, že se to čte zprava doleva. Když si toto jméno rozdělíme na dvě slabiky, vyjde nám Ab, což značí otec (také v mnoha jiných jazycích, zejména ovšem v těch semitských) a Ram (lidé, národy), dohromady tedy „Otec národů“. Abram je nazýván otcem národů, protože jeho potomky jsou nejen Izraelité, ale také Išmaelité (později Muslimové) a navíc i křesťané.

Až doposud je Bible silně „politicky nekorektní“, jak bychom snad v dnešní době řekli, protože se vždy zabývá téměř exkluzivně mužskou linií, zatímco ženy prostě pomíjí. V tomto příběhu je tomu ale trochu jinak; máme zde také Abramovu ženu, která navíc hraje velmi důležitou roli. Její původní jméno je Saraj, psáno Šin, Reš, Jod:



Toto jméno se dá přeložit několika způsoby, snad nejlépe jako Moje bojovnice (míněno, stojící po mém boku), případně také moje princezna. V té době již byl matriarchát značně na ústupu, takže na mužovu manželku se shlíželo jako na jeho pomocnici. Jak uvidíme, Saraj byla mnohem víc než jen pomocnicí. Tito dva až doposud spolu neměli žádné děti, což v té době zejména, bylo veliké neštěstí. Nějaký čas poté kdy podle Božího přikázání ve věku 75 let opustil Abram Charán, kde se narodil on i jeho otec Terach a odešel do Kanaánu, který se měl v budoucnu stát "zemí zaslíbenou", navštívil Saraj boží posel, aby jí oznámil, že se stane matkou. Nám toto andělské poselství musí připadat absurdní, protože krátce předtím je v Bibli jasně psáno, že Abramovi bylo v té době už sto let, zatímco Saraj bylo devadesát. To první by snad ještě mohlo být za krajně příznivých okolností možné, to druhé ale už docela určitě nikoliv. Když si to ale dáme dohromady s věky jiných patriarchů, jimž kraluje Metuzalém se svými 969 lety, musí nám být jasné, že se jedná o věky symbolické, jak je tomu na mnoha jiných místech v Bibli. Přitom, podle biblického textu, Saraj těch svých devadesát let docela klidně přechází a spíš má starosti s tím, jestli její manžel není už příliš starý na to, aby mohl být otcem! Anděl, který byl zřejmě zkušeným diplomatem, šel potom za Abramem, kterému neřekl přesně co mu pověděla Saraj, nýbrž to, že ona se cítí příliš stará na to, aby mohla mít děti. Takže zde máme mimo jiné před očima zrod prolhaného diplomata. Protože ale hovoříme o Bibli, musí za tím vším být něco jiného, něco pozitivního. Poučením, které si odneseme je, že někdy může dobré, po případě i nutné říci nějakou malou lež, pokud je zde nebezpečí, žeby se nahá pravda mohla někoho dotknout, jako v tomto případě Abrama, který se zřejmě být starým necítil.

Na tomto místě dochází k něčemu co se v Bibli děje poměrně často, co zde ale vždy má ještě jiný, skrytý význam a o čem si později povíme o trochu více. Bůh řekne Abramovi (Genesis 17:5):

Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abrahám; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě.



O něco dále potom (Genesis 17:15):

Řekl také Bůh Abrahámovi: Saraj manželce své nebudeš říkati Saraj, ale Sára bude jméno její.




O co zde jde je jakési čarování s písmeny abecedy která, jak již víme, jsou tím co by moderní psycholog nazval „archetypy“ a která zároveň mají číselné hodnoty. Saraj se psala Šin, Reš, Jod. V tomto případě Bůh vyjme ze jména Saraj písmeno Jod a nahradí je písmenem He. První má číselnou hodnotu 10, druhé 5. Výslovnost se tímto také změní — ze Saraj je nyní Sára (He se v tomto případě nevyslovuje). Takže, pokud Sáře byla ubrána polovina z číselné hodnoty Písmene Jod, co se stalo s tou druhou polovinou? Tu dostane Abram, z něhož se tudíž stane Abrahám. S písmenem He ve svém jméně Sára už není jen Abramovou pomocnicí, může se z ní nyní stát Matka národů, protože se tímto Božím zásahem stala plodnou. Písmeno Jod, jak se dozvídáme jinde, je jakousi kosmickou spermií, jíž byla původní Saraj nositelkou, což se právě moc nehodilo k tomu, aby mohla počít. S He ve svém jméně se může stát matkou Izáka. S tímto písmenem Bůh jakoby dal Sáře ženské hormony, které jí předtím chyběly.

Jak se to ale má s tím druhým He, tou druhou polovičkou kosmické spermie, kterou předtím měla ve jméně Saraj? Tu dostal pro změnu Abraham. Že to napomohlo k tomu, aby se on mohl stát otcem, představuje podobnou záhadu jakou máme před sebou v Tetragrammatonu, jméně Božím JHVH. Tam je druhé He znakem evoluce, přechodu od jednoho cyklu či roviny existence k dalšímu cyklu. S tímto novým cyklem se také začíná rozvoj Židovského národa, který až doposud byl stěží něčím víc než jen malým kočovným kmenem...

IŠMAEL

   Gustav Doré: Hagar s Išmaelem opouštějí tábor

Abraham vyhání Hagar a Išmaela - Gustav Doré
    Ještě dříve než došlo k tomu, že Saraj a Abram měli Bohem svá jména takto pozměněna a než se tím, již jako Sára, stala plodnou, poslala Saraj svého manžela ke své služebnici, kterou měla ještě z Egypta a která se jmenovala Hagar. Velice ji totiž mrzelo, že nemůže Abramovi porodit dítě, takže v sobě zřejmě nějak překonala instinkt, který velí většině žen držet si svého manžela jen pro sebe. Moderní proroci, kteří ve 20.století přišli s konceptem „otevřeného manželství“, nevynalezli nic nového. Ono se, pokud jde o lidskou sexualitu, stěží toho dá mnoho nového vynalézat. Abram, jako asi skoro každý muž nacházející se v podobné situaci, si v tomto případě také dal říci a s Hagar se vyspal. Navíc pravděpodobně ne jenom jednou, i když o tom se v Bibli přímo nic neříká. V každém případě se Hagar narodil syn (a ne možná jen jediný), kterému se dostalo jména Išmael.

Išmael patří mezi ty postavy v biblických příbězích, které jsou poněkud hrubšího, neotesaného charakteru. Takovými jsou na příklad také Nimrod či Ezau. Tito kontrastují s hlavní linií patriarchů, která se začíná od Abraháma. Kromě toho zde máme ještě celou řadu jiných lidí, o nichž je v Bibli krátká zmínka, o nichž se ale nic bližšího nedozvídáme. Přitom by mohli být někteří z nich důležitější než bychom si představovali. Tak by tomu mohlo být i se syny (a předpokládejme také s dcerami), které měl Abrahám, tehdy ještě Abram, jako nelegitimní potomky. Išmael je jediným, který je zde jmenován, pravděpodobně proto, že je synem Hagar, za níž Saraj samotná Abrama poslala. Je ale zřejmé, že v jiných případech se Abram manželky na nic neptal, když si ještě ve svých mladších letech nacházel konkubíny s nimiž měl děti. Svědčí o tom mj. tento verš:

Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. (Genesis 25:6)

V tomto krátkém verši se může skrývat mnohem víc než by se na první pohled zdálo. Za prvé, je to potvrzení, že Abram měl další děti aspoň s některými z konkubín, o nichž můžeme předpokládat, že náležely ke stejnému kočovnému kmenu jehož byl Abram vůdcem. Za druhé, vidíme, že se pokoušel o to držet je stranou od svého jediného legitimního syna Izáka, což se zřejmě vztahovalo i na Išmaela. Přitom ale měl vůči nim jisté pocity zodpovědnosti; proč jinak by jim dával dary, dříve než je poslal na východ?

Existují různé teorie o tom, jakých darů se dostalo Abrahámovým potomkům. Jistěže každý z nich mohli dostat menší stádo ovcí, o tom by se zde ale nespíš psalo přímo. Podle kabalistů, Abrahám, který byl zasvěcencem Mysterií, jim předal aspoň některé ze svých vědomostí. Když se v Bibli hovoří o východu, většinou se tím míní Indie. Co když Išmael, spolu s několika sourozenci, zamířili do Indie? Důkazy pro to pochopitelně nejsou, existují ale jisté podobnosti některých hebrejských a sanskrtských (a tudíž i hindu) slov, přičemž oba tyto jazyky spadají do kategorie, kterou okultisté označují jako „jazyky posvátné“.

Dejme tomu, že potomci Abrahámovi, Išmael snad spolu s několika sourozenci, polo-bratry a sestrami, se dostali až do Indie, kde se představili se svými „dary“, které mohly zahrnovat okultní vědomosti, snad i znalost magie, atp. Původem od Abraháma, mohlo se jim docela dobře začít říkat Brahmíni — podobnost těchto slov je dosti zarážející. Navíc, písmeno „A“, které ve slově "brahmín" chybí, je právě to Alef, které v hebrejštině poukazuje na existenci jediného Boha. Zatímco indičtí Brahmíni se zdáli odjakživa se oddávat jistému druhu monoteismu, což potvrzují některé písemnosti z té doby, jejich následovníci vždy poměrně snadno propadali různým druhům modlářství. Jakoby ta vazba k jedinému Bohu, kterou Abrahámovi dává písmeno Alef zde chyběla, což by umožnilo pád do idolatrie. Důvod k tomu, že Abrahám předal jisté vědomosti a duchovní dary svým levobočkům, by mohl být právě ten, aby tito nebyli snadno zlákáni modlářstvím, což se mu možná zdařilo, ale jen částečně.

Více slov, která by mohla mít společný původ, nacházíme v hebrejštině a v sanskrtu. Na příklad jméno Šiva, představující ženský princip, by mohlo docela dobře mít původ ve jméně Cheva, což značí dárkyni života. V češtině to na první pohled moc zjevné není, dokud neodstraníme to „Ch“, čímž se nám odhalí Eva. Hindu výraz pro nečistotu duchovní je Tamas, zatímco stejné slovo v hebrejštině je Tameh. Jiným slovem, které právě v češtině na nás přímo volá abychom na ně nezapomněli, je Veda, což značí to samé co naše Věda, či hebrejsky Jeda — ve všech těchto případech vědomosti, znalost, učenost. Nejsem židovského původu ani víry a proto jsem nikdy nechodil na žádné hodiny náboženství, kde by se učil na příklad Talmud. Ti, kteří jej znají a četli také Mahabharatu či Upanišady, nacházejí v těchto textech celou řadu shod či podobností.

©Voyen Koreis 2016 All rights reserved - Veškerá práva vyhrazena



Start of StatCounter Code for Default Guide